Chvála knih

Tags : SKIP ČR, 

Tak jako lidé, knihy mají své osudy. Leckdy se tyto osudy přitahují a vzájemně prolínají. Doslova. Jako by jim šlo o život. Což bude i náš případ. Můj a mých jedenatřiceti knih, list po listu prolistovaných českými policajty.

Kdyby to byli třeba Rusové, anebo kdyby to bylo za války, dokázal bych to pochopit. Proč můj jediný exilový kufr, plný knih, omotali dráty. S plombami z dobytčáků !

"Nebyl jenom Sokrates !" vyštěkl na mne jednou u výslechu pplk. Pilát Daniš. Možná ho trklo, že jedinou knihou, jež mi kdy byla zcizena byla Platónova Obrana Sókratova. Vázaná v kůži. Při domovní prohlídce mi ji ukradla pilná česká policie. Osudy knih jsou poučné. - Kdyby to byli třeba Rusové ...

Z mé knihovny vane pocit bezpečí. Nepotřebuji žiletkové ploty, zbraně a betonové zdi. Stačí mi knihy. Jsou v nich osudy lidí, které se splétají s osudy našimi. Žijeme je společně a nezáleží nám ani na místě, ani na čase. Kdybych jel na cestu kolem světa, obklopil bych se knihami, abych se všude cítil doma. 

Víc než kde jinde, ve Francii se dobré knihy nevracejí. Beru to jako úděl. Občas jednu takovou půjčím a čekám. Zbytečně, leč věděl jsem to předem. Prvenství drží útlá knížka Jean Baudrillarda Amérique. Čtyřikrát jsem ji půjčil a už třikrát se mi nevrátila. Pokaždé to rozveselí mého knihkupce.

Právě dnes jsem si přinesl další exemplář knížky, na níž mi záleží a přesto jsem ji půjčil. Kenneth White je můj oblíbený autor. Nepostradatelný. Dal mi první část pseudonymu. Pokud se mi - nedopatřením - jeho kniha vrátí, pošlu ji do Čech. Vím už komu a čte-li právě tyto řádky, ví to také.


(1977, 1985, 2016)