Skripta pana profesora Vondráčka patřila mezi klementínské hity, čtené všemi knihovníky 70-tých let. Větsina z nás, po jejich přečtení, zpravidla s uspokojením konstatovala, že zřejmě nebudeme úplně "normální". Což mohlo být určitým zadostiučiněním ve vztahu k "tvrdé realitě" Československa, jež se právě nacházelo v období tzv. posrpnové "normalizace". Ta se neustálým omíláním lží a polopravd natolik zbanalizovala, že si "normální" pan Novák přestával uvědomovat, že žije ve vlastní zemi pod cizí, ruskou okupací.
Řada z mých známých se pyšnila osvědčením, že jsou natolik psychicky vyšinutí, že jim nelze svěřit střelnou zbraň. Ti štastnější se honosili modrou knížkou, která je zbavovala trapné povinnosti sloužit dva roky v československé armádě. Rád bych připomněl dva osiřelé "schizofrenické" bratry K., s hrobkou zahynuvších rodičů v jejich žižkovském bytě,* a další podivíny z jejich okolí, z nichž někteří se později stali signatáři Charty 77.
Pan profesor Vladimír Vondráček si jistě zaslouží naši skromnou vzpomínku na těchto stránkách.
_____
* / Se starším z bratrů K. jsme na Žižkově společně připravili vydání prvního čísla kritické samizdatové revue, jež pak dostala název "Mašličky". Rozmnožena byla pod zvětšovákem, na kontrastním fotografickém papíru Agfa (Dokument). Byla ležatého formátu, relativně objemná a byla svázána, jenomže papír měl snahu se po vyschnutí kroutit. Náš knihař proto umístil po pravé straně každého exempláře stuhy, které se zavazovaly "na mašličku", aby byly svazky kompaktní.
(archív 22.10.2009)
