Kdykoli přijedete do Mexika ...

Tags : México, Narco Blog, San Salvador

Počátkem '90 let dostal jsem, přes jednoho v exilu žijícího českého architekta, zakázku, abych v pařížském sídle UNESCO kryl návštěvu jedné mladé dámy vydávající se v Mexiku na politickou dráhu.

Můj kontakt byl naprosto frankofonní Mexičan, zodpovědný za její bezpečnost. Cílem jejich cesty do Francie byla účast na "Mezinárodním kolokviu žen v politice", na kterém byla pochopitelně hlavní hvězdou tehdejší ministrině Mme Simone Veil.

Kolokvium se odehrávalo v pátek odpoledne, pod ostrou ochranou, neboť přítomné byly též USA, Izrael a Palestina. Zakázka byla na třicet černobílých fotografií formátu presse (13x18), včetně negativů.

Rendez-vous bylo v pondělí ráno na hotelu při Champs-Élysées, ve kterém byla mexická delegace ubytována. Muž mě pak vyplatil v amerických dolarech, přikoupil si ještě jednu z mých starších fotografií pro svého syna, přidal mi několik mexických bankovek, ježto se mi líbily, zhluboka se nadechl a povídá : "Kdykoli přijedete do Mexika, jste mým hostem !"

Zatvářil jsem se zřejmě dost skepticky, což bylo špatně pochopeno, neboť následovala ujištění, že budu mít k dispozici nejen vůz se šoférem a tlumočníkem, nýbrž i ozbrojený doprovod. Usmál jsem se tomu. Muž pokrčil rameny : "To je normální."

Navzdory nikdy nerealizované cestě, vytvořil se mimoděk jakýsi podvědomý vztah mezi mnou a tou vzdálenou zemí. Jako jistá možnost. Bolestivé na tom všem je, že zprávy jež odtamtud v posledních letech přicházejí nejsou přiliš dobré.

Vzpomínám si, jak jsem tehdy v sále UNESCO, jako jediný z přítomných fotografů a navzdory všem zákazům, vystoupil na estrádu a jak se dáma vyděsila, když jsem se k ní přiblížil s fotoaparátem v ruce : "Nebojte se," řekl jsem, "můj Nikon vám neublíží a já jsem tady pro vás," ukázal jsem hlavou do hlediště, kde seděl její anděl strážný.

Ten, jakoby nás slyšel, souhlasně zamával křídly.


(1. října 2011)