Tags : Federico Fellini, Městská knihovna
Psaní dialogů se nejlépe naučíte čtením scénářů. Kvalitních scénářů, kvalitních filmů. Například “La Strada” (Silnice) atp. - Ukázku z Felliniho filmu najdete níže v článku. Filmové scénáře má ve svých fondech Městská knihovna v Praze.
Při psaní povídek, což je literární žánr, který pozvolna z novin a časopisů mizí, je důležité bez dlouhého vysvětlování seznámit čtenáře s hlavními postavami. Toho lze docílit dialogem, jenž je charakterizuje, aniž by polopaticky připravil čtenáře o překvapení, které teprve přijde. – Dialog off z otevřeného okna :
- Ježíšmarjá, Břéťo, kde’s to vzal ?
- Co, kde jsem vzal ?
- No přeci tohle ?
- Na to nesahej !
- A proč bych na to neměla sahat ?
- Na to nesahej, nebo ti jednu vrazím !
- To seš teda pěkně prdlej !
* * *
Mikropovídky z kapsáře, hyper-realistická :
Moderní babička
"Melánie, nešahej na toho pána !"
"Ale babi, vždyť už je mrtvej."
"To je jedno, zas budeš celá špinavá..."
"Jé babi, podívej, on má červíčky !"
"Ja jsem ti, Melánie, něco řekla !"
"Mohla bych si..."
"Ne ! Červíčky máš doma, v tlačence po dědovi."
"Kdyz mně už ta tlačenka nechutná."
"Tak dostaneš taveňák se šunkou, tam jsou taky. - A už mě nezlob !"
* * *
Federico Fellini : La Strada (1954)
Federico Fellini : 8 1/2 (1963)
Další, řekl bych téměř klíčová metoda, je ustřihnout a zahodit první odstavec povídky. Je to jako ve fotografii, při seřízení aparátu na – 2 ještě než vyjdete z domu na ulici. Při správném nastavení objektivu pak můžete střílet (to shoot), jak se říká, rovnou od boku. Podobné je to i s psaním povídek.
(UpDated 10.08.2012)
