Links : Nic než knihy, Vladimír Mišík, Blue Effect
V černém kufru, s nímž jsem odjel do exilu, bylo jedenatřicet knih. Všechny byly v Praze pečlivě, list po listu, prolistovány českými policajty a bylo z nich odstraněno vše, čím bych ještě mohl pracujícímu lidu ČSSR uškodit : překlad textu písně Jacques Brela "Ne me quitte pas" ("Neopouštěj mě"), atp. Ježto čtu zpravidla s tužkou v ruce a dělám si poznámky, podobných podvratných dokumentů našli v mých knihách více.
"A vy jste nám tvrdil, že v tom nic není !" zvolal vítězoslavně šéf smečky a zamával nad hlavou mými poznámkami. Ty mi pak úředně zabavil, načez byl kufr, přítomným celníkem, křížem krážem omotán silným pancéřovaným drátem, opatřeným plombami, jaké se dávaly na dobytčáky : "Před opuštěním republiky je jejich poškození trestné !"
"A vy jste nám tvrdil, že v tom nic není !" zvolal vítězoslavně šéf smečky a zamával nad hlavou mými poznámkami. Ty mi pak úředně zabavil, načez byl kufr, přítomným celníkem, křížem krážem omotán silným pancéřovaným drátem, opatřeným plombami, jaké se dávaly na dobytčáky : "Před opuštěním republiky je jejich poškození trestné !"
Josef Kainar : Stará a nová blues, s ilustracemi Františka Hudečka ad., byla mezi jedenatřiceti knihami zaplombovaného kufru. Otevřel jsem ji dnes opět po mnoha letech, když jsem se dočetl, že Vladimír Mišík, který se Kainarovou poezií inspiroval, slaví právě dnes pětasedmdesátiny.
(09.03.2021)
