"Nejvěrnější přítel člověka je tajná policie," řekl K a vykročil do mrazivého rána. Muži sedící ve voze téměř zapadlém sněhem, parkujícím opodál, zběsile mávali dveřmi. Zevnitř vozu se valila oblaka kouře.
"Podívejte se na to, pane," řekl vrchní topič Kejdana, "takhle z vejšky to vypadá, jako kdyby tam právě dodělával nějaký velký černý pták. Jen se pojďte podívat. To stojí zato."
"Vždyť já je znám," řekl K.
"No, ale tohle jste jistě ještě neviděl. Ti museli celou noc hulit jak neuvázaní. A za naše peníze, pane !" Kejdana zavrtěl hlavou a odstoupil od okna velínu. "Za chvíli nám padne," pohlédl na hodiny. "Jen nevím, jestli vám něco pojede, poněvadž všechno zapadlo sněhem."
"To nevadí, půjdu pěšky," řekl K.
"Možná by vás i mohli svízt," zasmál se Kejdana, ale vzápětí se chtěl omluvit : "To jsem asi nic moc vtipného neřek', že ?"
"Ale kdepak, vždyť o nic nejde," ujistil ho K.
"Kolik jich tam vlastně je ?" ohlédl se Kejdana po voze, který se za nimi pustil, když vyšli z Holešovické elektrárny.
"Zpravidla tak tři," řekl K.
"Tak to vidíte," řekl Kejdana, "na to peníze jsou."
Policejní vůz uvízl ve sněhu, když sjel z tramvajových kolejí v zatáčce před Veletržním palácem.
"To je moment, kdy byste se mohl krásně ztratit," řekl Kejdana.
Dva z estébáků tlačili černou šestsetrojku zpět na koleje, bez valného úspěchu.
"Tedy, jestli chcete," dodal Kejdana. "Já vás k tomu nijak nenutím," usmál se.
Čerstvý sníh pod nohama příjemně chřupal a K si uvědomil, že má vlastně štěstí, když má za parťáka právě tohoto muže. Rozloučili se, když došli na Strosmayerovo náměstí.
"Tak zase večer," řekl Kejdana, "alespoň doufám..." ohlédl se po policejním voze, který za nimi opět klouzal po prázdných kolejích. "Vidíte, nic nejezdí, já jsem vám to říkal."
"Večer !" odpověděl K.
________
Poznámka : Pokud pan Kejdana ještě žije, byť je málo pravděpodobné, že se dostane na mé internetové stránky, chtěl bych mu tímto poděkovat za jeho vzácnou dobrotu a statečnost.
"Podívejte se na to, pane," řekl vrchní topič Kejdana, "takhle z vejšky to vypadá, jako kdyby tam právě dodělával nějaký velký černý pták. Jen se pojďte podívat. To stojí zato."
"Vždyť já je znám," řekl K.
"No, ale tohle jste jistě ještě neviděl. Ti museli celou noc hulit jak neuvázaní. A za naše peníze, pane !" Kejdana zavrtěl hlavou a odstoupil od okna velínu. "Za chvíli nám padne," pohlédl na hodiny. "Jen nevím, jestli vám něco pojede, poněvadž všechno zapadlo sněhem."
"To nevadí, půjdu pěšky," řekl K.
"Možná by vás i mohli svízt," zasmál se Kejdana, ale vzápětí se chtěl omluvit : "To jsem asi nic moc vtipného neřek', že ?"
"Ale kdepak, vždyť o nic nejde," ujistil ho K.
"Kolik jich tam vlastně je ?" ohlédl se Kejdana po voze, který se za nimi pustil, když vyšli z Holešovické elektrárny.
"Zpravidla tak tři," řekl K.
"Tak to vidíte," řekl Kejdana, "na to peníze jsou."
Policejní vůz uvízl ve sněhu, když sjel z tramvajových kolejí v zatáčce před Veletržním palácem.
"To je moment, kdy byste se mohl krásně ztratit," řekl Kejdana.
Dva z estébáků tlačili černou šestsetrojku zpět na koleje, bez valného úspěchu.
"Tedy, jestli chcete," dodal Kejdana. "Já vás k tomu nijak nenutím," usmál se.
Čerstvý sníh pod nohama příjemně chřupal a K si uvědomil, že má vlastně štěstí, když má za parťáka právě tohoto muže. Rozloučili se, když došli na Strosmayerovo náměstí.
"Tak zase večer," řekl Kejdana, "alespoň doufám..." ohlédl se po policejním voze, který za nimi opět klouzal po prázdných kolejích. "Vidíte, nic nejezdí, já jsem vám to říkal."
"Večer !" odpověděl K.
________
Poznámka : Pokud pan Kejdana ještě žije, byť je málo pravděpodobné, že se dostane na mé internetové stránky, chtěl bych mu tímto poděkovat za jeho vzácnou dobrotu a statečnost.
Ken Seton
(10. února 2010)
