Královský život
Fejeton "Můry", jenž tak rozčílil pplk. StB Daniše : "Můry, to jsme my !", jsem napsal v podkroví domu, kde Ilja žil se svojí matkou a otčímem, bývalým politckým vězněm, a kde jsem našel útočiště. V podkroví jsem klepáním na stroji nikoho nerušil.
V mém fejetonu, večer přilétaly otevřeným oknem z vonící zahrady můry, kroužily nad psacím strojem a padaly mi do mléka. Když jsem je z mléka vylovil a na prázdném listu papíru pod lampou usušil, házel jsem je oknem ven : "Zpátky do tmy, kam patří."
Ilja Matouš (1955-2020) - Crédit photo : sjš
Nikdo nevěděl, kde jsem. Mohl jsem nerušeně pracovat na přepisech rukopisných textů z pozůstalosti prof. Jana Patočky a Ilja se s nadšením ujal spolupráce na samizdatovém přepisování textů Petra Rezka. Přinesl kufříkový gramofon s deskou z filmu "Přelet nad kukaččím hnízdem", a jeho maminka mi každý večer donesla sklenici čerstvého mléka.
Pod svícnem největší tma. Nebyl jsem daleko od Pražslého hradu, a zatímco se v mé poštovní schránce hromadila předvolání od StB, Ilja rozeslal můj fejeton několika lidem, aby věděli, že jsem někde živ a zdráv.
Špatné zprávy
"Kdo je zvědavý, bude brzo starý," říká přísloví zlomyslně. Odejdou-li před námi ti co jsme znali, zvláště ti o něco mladší, podepíše se to na nás. Tak jsem včera valem zestárl, když jsem se dočetl, jak Ilja před třemi lety zemřel.
Dans une tempête, le vent brise les branches
Javory III., 18 juin 2023
Crédit photo : Ken Seton
(23.06.2023)
.jpg)
