Na márách ležela otevřená rakev. Uvnitř ležel chlap. Chystal se někam na svatbu, přišel se na chviličku natáhnout a usnul. Petříček si stoupl na špičky, natáhl krk a pohlédl na spícího muže : "Pane, pane !" zaklepal na dřevěnou obrubu.
Z prosluněné ulice dolehl do kaple smích kolemjdoucích a jejich dlouhé stíny přeběhly po vyleštěných dlaždicích. V kapli bylo neuvěřitelné chladno, Petříček se otřásl : "Pane," řekl a sáhl spícímu muži na sepjaté ruce : "Haló !"
Muž měl zavřené oči a na nic nereagoval. Petříček znovu zaklepal na okraj rakve a pak se k muži natáhl co nejvíc to šlo, zhluboka se nadechl a foukl mu do tváře. Nad mužovým obličejem se zvedl bílý obláček, jak z pudřenky. Petříček nevěřícně zavrtěl hlavou.
Náhle dopadly od vchodu kaple až k jeho nohám dva mohutné stíny.
"Vidíš to, Marie ?" řekl soucitně mužský hlas : "Ubohý hoch !"
"Prosím tě pojď," řekla nedočkavě Marie : "Chceš ho snad adoptovat ?!"
Vždyť já ho ani neznám, chtěl zakřičet Petříček, ale stíny odešly.
"Já asi budu muset jít," řekl Petříček spícímu muži : "Lidi si nás pletou."
"Víte co," zašeptal, znovu se natáhl až k mužově obličeji a položil mu ruku na studenou tvář. Vyčkával, zda-li to muže neprobudí a pak mu opatrně ukazováčkem zvedl levé oční víčko.
Jedním okem dokořán, muž mlčky hleděl na strop kaple.
Petřícek pokrčil rameny : "Já už fakt budu muset jít," řekl bezradně a naposledy pohlédl na mužovu tvář : "Tak se mějte, pane !"
Z prosluněné ulice dolehl do kaple smích kolemjdoucích a jejich dlouhé stíny přeběhly po vyleštěných dlaždicích. V kapli bylo neuvěřitelné chladno, Petříček se otřásl : "Pane," řekl a sáhl spícímu muži na sepjaté ruce : "Haló !"
Muž měl zavřené oči a na nic nereagoval. Petříček znovu zaklepal na okraj rakve a pak se k muži natáhl co nejvíc to šlo, zhluboka se nadechl a foukl mu do tváře. Nad mužovým obličejem se zvedl bílý obláček, jak z pudřenky. Petříček nevěřícně zavrtěl hlavou.
Náhle dopadly od vchodu kaple až k jeho nohám dva mohutné stíny.
"Vidíš to, Marie ?" řekl soucitně mužský hlas : "Ubohý hoch !"
"Prosím tě pojď," řekla nedočkavě Marie : "Chceš ho snad adoptovat ?!"
Vždyť já ho ani neznám, chtěl zakřičet Petříček, ale stíny odešly.
"Já asi budu muset jít," řekl Petříček spícímu muži : "Lidi si nás pletou."
"Víte co," zašeptal, znovu se natáhl až k mužově obličeji a položil mu ruku na studenou tvář. Vyčkával, zda-li to muže neprobudí a pak mu opatrně ukazováčkem zvedl levé oční víčko.
Jedním okem dokořán, muž mlčky hleděl na strop kaple.
Petřícek pokrčil rameny : "Já už fakt budu muset jít," řekl bezradně a naposledy pohlédl na mužovu tvář : "Tak se mějte, pane !"
_____
*/ Jarni symbolická, aneb Pohřbívání netykavek
*/ Jarni symbolická, aneb Pohřbívání netykavek
(20.03.2015)
