Sedím na terase malého arabského café na rohu ulice a přemýšlím o tom, proč vlastně žiji ve čtvrti, kde se občas střílí a proč jsem už dávno někam neodjel, anebo se nepřestěhoval na druhý konec města. Proč, jakmile dorazím domů, symbolicky zamykám dveře na dva západy.
Je po dvacáté hodině, prodejna tabáku, protější restaurant i výčep, kde se slézají dealeři, stáhly rolety. Kolem procházejí poslední spěchající rodinky s dětmi a nákupy. Zanedlouho, až do časných ranních hodin, se celá čtvrť promění ve drogové zóny. Když jsem se sem přestěhoval, bavil jsem se fotografováním feťáků. Jistě, nic nového, to už dělal Larry Clark.
Náhle kolem proběhne mladý Žid ve velkém černém klobouku, po chvíli se vrátí a skloní se k mému stolku : "Vous êtes Juif ?"
Tři muži, hlasitě se dohadující u sousedního stolku, zmlknou. Pohlédnu mu do očí a s úsměvem povídám : "Non."
"Bonne année !" řekne spiklenecky a opět odběhne.
Krátce poté, co jsem přišel do Francie a navykl si na klidný život v 7e arr., tvrdil mi Prokop Voskovec, že žít v lidových čtvrtích Paříže je zajímavější. Možná na tom něco bude. Na českém webu jsem se dočetl, že v Jihlavě někoho pokousali tuleni. Nepovídejte, tak to se mi v naší čtvrti stát nemůže !
Beraní roh doma nemáme, med a jablka ano. - Chalom.
Beraní roh doma nemáme, med a jablka ano. - Chalom.
( ו׳ בְּתִּשְׁרֵי תשע״ד )
