Slyší v dálce zvonění. Tak buší kladívka na přejezdech, drát zatáhne odkudsi z nekonečna, spustí se závora, vlak dosud nevidět, je jen slyšet jeho funění, bude funět dlouho, je to trať, která stoupá a vine se. Slyší zvonění, dychavičnost vlaku, nevidí nic než závory, zvolna klesají, dlouho nic, země nikoho, konečně je vlak zde, pach vlaku, zvuk vlaku, pomalu, rozvážně přehrkává kolem a závora je pak ještě dlouho spuštěná, asi zapomněli, kladívko klepe už u třetího nebo čtvrtého přejezdu a vlak supí dál. V téže chvíli
První si představuje Druhého jako poskoka mocných mužů, jako toho, kdo za nimi postává při projevech a v určité chvíli diskretně zvedá ruku, aby skupinka placených v sále či v amfiteatru začala skandovaně tleskat, aby všichni povstali, aby vysoko zvedali ruce a tleskali jako když se tělocvičí, jako velicí činelisté. - Cit.: Odjezd, str. 59-60
Couverture - Crédit photo : Ken Seton
Ludvík Kundera : Odjezd ; Vydala Mladá fronta ; Praha 1967 ; 76 stran ; ISBN 23-142-67 ; Cena : 6,50 Kčs
*Kutná Hora* Donné / Darováno
(16.03.2023)