jeudi 18 novembre 2021

Ivan Chvatík


Vzhledem k tomu, že pooperační peripetie zdaleka ještě neskončily, stále vládne sluch nad zaplynovaným zrakem. Uvital jsem tudíž, jako další passe-temps, rozhovor Rádia Vltava z 15. listopadu s Ivanem Chvatíkem (59:40).

Mimo jiné, byl jsem jedním z těch, kteří přepisovali zachráněné rukopisy z pozůstalosti profesora Jana Patočky, které nám dával po částech a pak přebíral se strojopisy, Ivan Chvatík. Měli jsme za to honorář ze zahraničí.

Ivan Chvatík - Crédit photo : rozhlas

Od jistého okamžiku přestali být estébáci neviditelní, jakoby naschvál. Jenomže na stejné straně ulice žila Otka Bednářová se svými dvěma syny a přes ulici bydlel Jiří Gruša. Takže jsme někdy nevěděli kvůli komu tam vlastně jsou. Když jsem v pátek odjel s kamarády někam na potlach, dalo se předpokládat, že počínaje pondělkem estébáky zajímat nebudu. Byť to stoproceentní nebylo.

V době, kdy se pracovalo na přepisech Patočkových rukopisů jsem vyrážel s usárnou na zádech na vandry i v týdnu. Po první noci, strávené v lesích, jsem pak bezpečně dorazil na písecký hotýlek, kde jsem měl uložený kufříkový psací stroj. Tam jsem mohl pracovat v klidu a především vyloučit, že by mě v Praze zatkli i s rukopisy.

(18.11.2021)