Tags : Rozmarné léto, mapy.cz, naucnoustezkou.cz, smartmaps.cz,
Léto plné krásných bouřek je tady, porostou houby a lesní žínky z mechu starých stromů. Světlušky na bludných stezkách. - Nechť se vám vydaří podle vašich představ.
Na adrese pod fotografií jsem bydlel v prvních letech ve Francii. Mansarda o 8m2, chambre de bonne, pokoj pro služku. Na patře pod střechou jich bývá několik, zpravidla je obývají studenti, v chodbě je společná toaleta. Nájmy jsou neúměrně vysoké. Naopak, pro cizince je to vítaná příležitost, jak se obeznámit s místními zvyklostmi, které si přiveze každý ze studentů z rodiny, v níž vyrůstal.
Podkroví jsem měl po Američanovi z Bostonu, který pracoval ve Svědectví a přestěhoval se do rue de Grenelle, což bylo za rohem. Dvůr pod oknem patří škole italské ambasády. Občas, kdyz jsem se vracel z redakce, byla ulice plná demonstrantů, kterým policie zablokovala cestu do rue de Grenelle, kde je úřad předsedy vlády. Bylo běžné, že při vstupu do domu mi řvoucí a přiožralí odboráři CGT nadávali do špinavých buržoustů.
Nosíval jsem tehdy neustále na krku zavěšený fotoaparát. Při jednom návratu domů, v momentě kdy jsem otevřel dveře pokojíku, se náhle obloha protrhla a paprsky slunce udeřily do sušáku před otevřeným oknem. Bylo to jako pozdrav. Pustil jsem tašky s nákupem na zem a stiskl spoušť. Vteřinu poté se obloha opět zatáhla. Fotografie se pak několikrát prodala. Koupil si ji také jeden bohatší člověk ze čtvrti. Možná mu dodnes připomíná jeho studentská léta v pokoji pro služku.
(7. července 2012)
Léto plné krásných bouřek je tady, porostou houby a lesní žínky z mechu starých stromů. Světlušky na bludných stezkách. - Nechť se vám vydaří podle vašich představ.
Po bouři, 94 rue du Bac, Paris 7 - © by Ken Seton, Paris 1987
Na adrese pod fotografií jsem bydlel v prvních letech ve Francii. Mansarda o 8m2, chambre de bonne, pokoj pro služku. Na patře pod střechou jich bývá několik, zpravidla je obývají studenti, v chodbě je společná toaleta. Nájmy jsou neúměrně vysoké. Naopak, pro cizince je to vítaná příležitost, jak se obeznámit s místními zvyklostmi, které si přiveze každý ze studentů z rodiny, v níž vyrůstal.
Podkroví jsem měl po Američanovi z Bostonu, který pracoval ve Svědectví a přestěhoval se do rue de Grenelle, což bylo za rohem. Dvůr pod oknem patří škole italské ambasády. Občas, kdyz jsem se vracel z redakce, byla ulice plná demonstrantů, kterým policie zablokovala cestu do rue de Grenelle, kde je úřad předsedy vlády. Bylo běžné, že při vstupu do domu mi řvoucí a přiožralí odboráři CGT nadávali do špinavých buržoustů.
Nosíval jsem tehdy neustále na krku zavěšený fotoaparát. Při jednom návratu domů, v momentě kdy jsem otevřel dveře pokojíku, se náhle obloha protrhla a paprsky slunce udeřily do sušáku před otevřeným oknem. Bylo to jako pozdrav. Pustil jsem tašky s nákupem na zem a stiskl spoušť. Vteřinu poté se obloha opět zatáhla. Fotografie se pak několikrát prodala. Koupil si ji také jeden bohatší člověk ze čtvrti. Možná mu dodnes připomíná jeho studentská léta v pokoji pro služku.
(7. července 2012)
