Links : Csfd.cz, České noviny, Pavel Landovský, Milan Kundera, Irena Dědičová,
Jednou z nejzajímavějších příhod, jež jsem v redakci Svědectví zažil, byl bezesporu příjezd Pavla Landovského v roce 1987 do Paříže, v rámci příprav k natáčení Kaufmanova filmu The Unbearable lightness of being. Jednalo se o americkou filmovou adaptaci Kunderova románu L'Insoutenable Légèreté de l'être, který vyšel ve Francii v roce 1984.*
Pavel Landovský - Crédit photo : fdb.cz
Kunderova románová postava malířky Sabiny odpovídala konkrétní osobě, žijící v exilu v Paříži, z jejíhož atelieru byl výhled na hřbitovní zeď Cimetière Montparnasse. K ní jsme se měli ještě téhož dne vydat a přemluvit ji, aby propůjčila k natáčení filmu některé z jejích obrazů. K čemuž nakonec došlo, ale snadné to nebylo.
Pavel Landovský nepřijel sám. Ve filmu hraje také známý filmový režisér Jan Němec, který tehdy žil v exilu v USA a do Paříže přijel ve funkci odborného poradce chystaného filmu. Třetím účastníkem naší mise byl II. kameraman Josef Ort-Šnep, také žijící v exilu. Na přání Pavla Tigrida jsme šli, před cestou na Montparnasse, všichni čtyři nejdříve na oběd.
Zavedl jsem ostatní k Les Halles, kde bylo z čeho vybírat. Pavel Landovský povídá : "Já jsem pro čínu," a tak jsme skončili u Číňanů.
Jeden z pinglů zůstal stát, v mírném předklonu, u našeho stolu. Pustili jsme se do jídla.
"Něco chce ?" znejistil Landovský.
"To bude ze slušnosti," povídám. "Dívá se, zda-li nám chutná."
"Řekněte mu, že nám chutná, a ať si jde odpočinout."
"Pánové jsou od filmu, přijeli až z Ameriky, a moc jim chutná !"
Mužík něco zakřičel do sálu, načež z hloubi restaurantu přiběhlo několik dalších, aby se na nás podívali.
Tři pak zůstali - v mírném předklonu - u našeho stolu. Zasmál jsem se.
Pavel Landovský na mne pohlédl : "To," pokrčil rameny, "to se mi líbí !"
Malířka, paní Irena Dědičová již o naší návštěvě věděla, pravděpodobně od Milana Kundery, který si přál, aby její obrazy ve filmu byly. Když jsme zazvonili u branky předzahrádky jejího atelieru, objevila se na prahu dveří a rezolutně řekla : "Vy tři pojďte dál, ale ten černej vzadu, ten sem nesmí !"
Jenomže tím černým vzadu byl právě odborný poradce Jan Němec, jehož úkolem bylo obrazy Ireny Dědičové pro natáčení filmu získat...
Myslím, že to bylo především zásluhou osobního šarmu a také výmluvnosti Pavla Landovského, že se do atelieru dostala naše čtveřice celá. Tam přítomná malířčina přítelkyně zřejmě vycítila trapnost celé situace, odložila nedopitou sklenici vína, omluvila se a odešla.
Pracně zrekonstruované dialogy z atelieru jsem se rozhodl nezveřejnit. Nemohl bych je nijak doložit. Souboj s vlastní minulostí jistě není snadný pro nikoho. - Důležité bylo a v tom byl smysl naší mise, že obrazy Ireny Dědičové nakonec ve filmu byly.
Na Belleville byla toho času jedna proluka a město vypsalo konkurz na peinture murale bočních stěn obou domů. Irena Dědičová konkurz vyhrála a sama pak realizovala své dva návrhy surrealistických krajin. To bylo také naposledy, kdy jsem se s ní vídal. Na vysokých lešeních obou domů doslova dřela, aby práci dokončila.
Poté spáchala sebevraždu.
Irena Dědičová - Crédit photo : abart
Obrazy a tisky Ireny Dědičové jsou dnes vydražovány při aukcích v Eropě i v zámoří.
_______
*/ Milan Kundera : Nesnesitelná lehkost bytí ; Exilové vydavatelství '68 Publishers ; Toronto, 1985, 1988 ;
V České republice vyšel tento Kunderův román až v roce 2006 (Brno).
(11.10.2014)
